Již 5 let je vyráběn vůz Fiat Brava a za tuto dobu na českém trhu značně zdomácněl. K redakčnímu testu byla vybrána Brava z roku 1996 s motorem 1,6 i o výkonu 66 kW s pětistupňovou ručně řazenou převodovkou. Před začátkem testu měl vůz najeto takřka 25 000 kilometrů.

První dojmy z podvozku nejsou asi takové, jaké by člověk u vozu nižší střední třídy očekával. Je velmi tvrdý a v městském provozu ne příliš pohodlný, ale při prvním ostřejším průjezdu zatáčkou zjistíte, že se na něj můžete vždy spolehnout. To je dáno hlavně sportovními ambicemi Fiatu, jak tomu již u těchto italských vozů bývá. Při testu byly na voze továrně montované pneumatiky Good Year 175/65. K výraznému zhoršení jízdních vlastností nedošlo ani po přezutí na laciné zimní pneumatiky. Brzdy jsou kotoučové na obou nápravách a nelze jim nic vytknout. Mají velmi ostrý nástup, ale přesné dávkování brzdné síly spolu s ABS dává pocit absolutní kontroly vozu i v krizových situacích. Na brždění motorem nelze spoléhat, neboť „vysokootáčkový“ motor 1,6i se po podřazení okamžitě přizpůsobí rychlosti a nechá se „vytočit“ až k hranici 6,000 ot/min a odpor, který klade, je minimální. Problémy také působí boční vítr, na který je Brava až moc citlivá.

Interiér působí nevšedním dojmem, vzhled však není nikterak samoúčelný a všechny ovladače jsou přehledně umístěny v dosahu řidiče. K palubní desce prvních generací patří problémy s „povrzáváním“ a půlkruhovým otáčkoměrem, z nějž je nemožné odečítat hodnoty pod hranici 1,500 ot/min neboť zde je velmi nepřesný. Výhled z vozu je poněkud omezený, to je zapříčiněno malými zpětnými zrcátky a vysokou hranou kufru. V základní výbavě je zahrnut airbag řidiče a námi testovaný vůz byl vybaven i airbagem spolujezdce. Na zadních sedadlech se budou pohodlně cítit i osoby přesahující výškou hranici 180 cm. Sedadla jsou vybavena tříbodovými pásy až na středové místo na zadním sedadle, kde je pás pouze dvoubodový. Zadní sedadlo je sklápěcí v poměru 1:2 a po jeho úplném složení vznikne až překvapivý prostor 1 165 litrů. Standardně nabízí dobře využitelný zavazadlový prostor zhruba 380 l.

Pohonnou jednotkou je 16-ti ventilový čtyřválec DOHC o zdvihovém objemu 1 581 ccm disponující výkonem 76 kW (103 k) při 5 750 ot/min. Motor dokáže s vozem o pohotovostní hmotnosti 1 165 kg pořádně „zahýbat“ a nechá se ochotně vytáčet. Výrobce udává zrychlení z 0 na 100 km/h za 11,5 s. Výrobcem udávaná spotřeba je 8,3 l/100km naturalu na 100 kilometrů jízdy (kombinovaný provoz). U námi testovaného vozu se však při rozumné jízdě spokojil zhruba se 7 l/100 km a nezřídka klesla spotřeba i pod hranici 7 l. Ručně řazená pětistupňová převodovka přenáší výkon na přední nápravu a jedinou její slabinou je přílišná tuhost a vibrace, které přenáší do interiéru hlavně při vyšších rychlostech. Maximální rychlost výrobce udává 180 km/h.

Během trestu, který trval zhruba 3 000 km nedošlo k žádné závažné poruše, avšak při konzultaci s majitelem jsme se dozvěděli, že tento vůz byl již několikrát v servisu, a to hlavně kvůli elektroinstalaci, neboť došlo k poruše ventilátoru interiéru a sondy atmosférického tlaku, bez níž nebyl motor schopen udržet volnoběžné otáčky. Dojezd do servisu pak vyžadoval schopnosti tanečníka, protože okamžitě po vyřazení rychlostního stupně bylo nutno sešlápnout plynový pedál, a to jak při brždění tak i řazení! Je neobvyklé, že výrobce poskytuje záruku na elektroinstalaci pouze jeden rok, a tak výměna sondy stála zhruba 5 000 Kč. Také porucha spínače světel si vyžádala nákladnou opravu v ceně 7 000 Kč za výměnu páček pod volant. Jediný problém během testu byla kontrolka, která indikovala závadu na vstřikovací jednotce, a to přesto, že jsme na motoru žádné problémy nepozorovali.

V bazarech narazíte nejčastěji na vozy zakoupené v ČR a jen ojediněle na vozy dovezené ze zahraničí. Jejich ceny se dle stavu a výbavy pohybují od 140 000 Kč.

Klady a zápory:
+ jízdní vlastnosti
+ tzv. ,,nezcizitelný“ radiomagnetofon
+ nízká cena ojetin

- problémová elektroinstalace
- nepříliš tuhá karosérie
- tuhé řazení
- vrzající plasty