Čtyřdveřový reprezentativní automobil české výroby Tatra 613 prošel postupem času celou řadou změn, ty se týkaly přední i zadní části vozu a interiéru. Motor chlazený vzduchem byl i s převodovkou uložen vzadu, poháněna byla zadní kola. Podvozek má nezávislé zavěšení všech kol, vpředu vzpěry McPherson, vzadu vlečná ramena. Vůz Tatra 613 je velmi pohodlný a prostorný, ale zavazadelník umístěný v přední části vozu je menší. Interiér ,,šestsettřináctky“ je dobře zvukově izolován a komfortně zařízen, postupně se přizpůsoboval současným trendům a u modelu Tatra 700 byl k dispozici bar, televizor a možnost přípojky pro fax nebo počítač.

Pohonnou jednotkou byl motor s osmi válci do ,,V" o objemu 3,5 litru s rozvodem 2x OHC a výkonem 125 kW (170 k) nebo 147 kW (200 k). Pro Tatru 700 byl k dispozici také ,,osmiválec“ o objemu 4,36 litru a výkonu 172 kW (233 k). Motory sice disponují velkým výkonem, ale jejich spotřeba je dost vysoká, většinou okolo sedmnácti litrů na 100 kilometrů.

Na bázi Tatry 613 vznikalo i množství různých modifikací, nejčastější byla rychlá sanitní vozidla. Kdo potřeboval rychlé a výkonné vozidlo, sáhnul právě po ,,tatrovce“.

Velkým problémem těchto automobilů je nedostatek aktivních bezpečnostních prvků, ani nejmodernější Tatra 700 nebyla vybavena airbagy či ABS.,,Tatrovky“ se dají často pořídit za velmi příznivou cenu a svým majitelům mohou nabídnou komfortní pérování a velký vnitřní prostor. Dalšími výhodami těchto vozů jsou nezávislé topení, výkonný motor a jeho dlouhá životnost. Nejčastější závadou je koroze karosérie (zejména podběhů kol a prahů), ale i koroze výfuku a nízká životnost brzdových kotoučů.

Každý, kdo by si chtěl pořídit starší ,,tatrovku“, by se měl zamyslet nad její spotřebou, cenou náhradních dílů a jejich dostupností, a v neposlední řadě i nad cenou povinného ručení.