Testovaný vůz byl vyroben na jaře 1989 v kanadském Quebecu, a jedná se tedy o verzi pro americký trh. Vůz je vybaven motorem o zdvihovém objemu 2 351 kubických centimetrů a výkonu 114 ks s manuální 5-ti stupňovou převodovkou. Takřka pětimetrový vůz budí dojem bezpečného a pohodlného vozu a svým vzhledem připomíná nejvíce Ford Scorpio, oproti kterému se však jeví poněkud drobnější.

Na začátku testu měl vůz najeto zhruba 40 tisíc km. Podvozek se jeví jako neutrální, nemá snahy k přetáčivosti a jeho chování je zcela předvídatelné i na horších silnicích. Je spíše tvrdší, ale to není na újmu pohodlí, a tak se dá vychutnávat i ostřejší jízda, při které může překvapit pouze špatné tlumení příčných nerovností či mokrá vozovka, na které podvozek ztrácí veškeré přednosti, kterými jinak disponuje. To se ukázalo jak při použití pneumatik Good Year, tak i po přezutí na celoroční Matadory MP 5 stejného rozměru, tedy 185/70 14. Kotoučové brzdy jsou pouze na přední nápravě a jejich velikost rozhodně neodpovídá hmotnosti vozu, avšak v běžném provozu jsou zcela postačující a patří k těm lepším, jež se u vozů této kategorie v roce 89 používaly, jedinou nevýhodou velikosti kotoučů je jejich ,,vadnutí“ při delších sjezdech, ale to je možno omezit podřazením nižšího rychlostního stupně, neboť motor o objemu 2,4 l už leccos ubrzdí.

Interiér námi testovaného vozu, tedy verze GL, působí poněkud jednoduše, avšak je pohodlný, prostorný a brzy si na něj řidič zvykne. Výhled z vozu je díky mohutným proskleným plochám dostatečný, snad jen při couvání překáží vysoká hrana kufru. K sedačkám snad jen jedna výtka, a to k šířce jejich sedáku, který by mohl být o něco užší, aby zaručoval pevné držení i cestujícím drobnějších postav. Při odsunutí předních sedadel do krajní polohy je místa na zadních sedadlech dostatek i v oblasti kolen .Cestování v tomto voze je pohodlné pro všechny cestující i na delší vzdálenosti. Hluk v kabině je minimální a je zapříčiněn spíše použitými pneumatikami, ani při rychlostech převyšujících hranici 170km/h není nutné zvyšovat hlas při komunikaci s posádkou. Bezpečnostní výbavu u tohoto vozu tvoří pouze tříbodové pásy na všech místech s vyjímkou prostředního místa na zadním sedadle, kde je pás pouze dvoubodový. Zavazadlový prostor je okolo 560 litrů a jeho jedinou nevýhodou jsou problémy s nakládáním objemnějších předmětů, neboť po otevření víka vznikne relativně malý otvor.

Motor je licenčně vyroben v Koreji, jedná se o modifikovanou pohonnou jednotku z vozu Mitsubishi Galant. Řadový, vodou chlazený čtyřválec s vícebodovým vstřikováním, olejem vymezenou vůlí ventilů a řízeným katalyzátorem. Na svůj objem 2,4 litru nemá příliš vysoký výkon, pouhých 114 ks, avšak společně s kroutícím momentem 196 Nm propůjčuje vozu výborné dynamické vlastnosti, a to při zachování rozumné spotřeby paliva. Ta se pohybuje mimo město okolo 7,5 litru Naturalu 95 na 100 km, ve městě okolo 9,0 litru a kombinace nepřekračuje mez 8,5 litru. To však platí pouze při „rozumném“ stylu jízdy, jinak se spotřeba dokáže vyhoupnout až k hranici 10 litrů na 100 km. Motor „táhne“ až od vyšších otáček okolo 3 500/min. Výrobce udává maximální dovolenou rychlost 178 km/h, ale při testu bylo dosaženo hodnoty přes 220 km/h a vůz stále zrychloval. Většina automobilových odborníků kritizuje u vozů Hyundai řazení, ale při testech s ním nebyly nejmenší problémy, až na pátý převodový stupeň, který je daleko, a tak se při jeho řazení musí řidič natáhnout. Test tohoto vozu byl vskutku dlouhodobý, neboť při něm vůz najel více než 80 000 km a to jak na dálnicích, tak například na prašných stezkách švýcarských Alp a nikde nezklamal. Po průjezdu jednoho prudkého stoupání na lesní cestě nám tamní obyvatelé oznámili, že tuto cestu dnes neprojeli ani se svým off roadem. Vzhledem k trvání testu bylo na voze provedeno několik oprav. Asi nejzávažnější byla výměna spojky, ta i s prací vyšla na 15 000,- Kč a výměna palivového čerpadla za 8 000,- Kč . To když měl vůz najeto zhruba 90 tisíc km po dalších 30 tisících následovala výměna vodního čerpadla, jež i s prací přišla na 5 000,- Kč. Ke konci testu se ještě objevily tři další závady v podobě tlukoucího kloubu pravého předního kola, problémy s posilovačem brzd, které byly způsobeny přiškrcenou hadicí z motorové skříně a klepající zadní náprava, to bylo způsobeno po havárii poškozeným silentblokem. Samozřejmostí je u tohoto motoru pravidelná výměna rozvodového řemenu, který nevydrží déle než 40 000 Km.

Ojeté vozy se do Čech nejčastěji dostaly z Německa a Kanady, pouze vyjímečně pak i ze Švýcarska. Při koupi ojetého vozidla je třeba dát pozor na zadní nápravu, neboť ta mívá problémy se silentbloky. Také motory mohou trpět při špatném používání, a tak je třeba dát pozor na to, jak motor startuje a zda-li drží volnoběh. S karosérií nebývají potíže díky dobré antikorozní ochraně. Ihned po koupi doporučujeme nechat zkontrolovat rozvodový řemen a řemen vyvažovací hřídele.

Sonata roku výroby 1989 sice již není pro svůj věk příliš perspektivním vozem, avšak za cenu, za jakou se dá pořídit, toho má pořád dost co nabídnout. V bazarech se Sonaty dají sehnat za částky od 40 000,- Kč a věřte, že dobře a s rozvahou vybraný vůz vám poslouží ještě nějakých pár let.